Z historie obce

Z historie obce

     První zmínka o obci je z roku 1294 a původní název znamenal Smržův dvůr. Svobodný dvůr zde byl již před rokem 1541 – viz darovací listina hraběte z Hardicku Petru Toulovi. Obec Horní Smržov dříve též „Okrouhlý Smržov“ nebo „Hrubý Smržov“ tvořila spolu s Rumberkem a Deštnou léno Olomouckého biskupství a teprve na konci 16. století je připojena k panství Svitavskému. Zmínka o obci Horní Smržov je obsažena v nejstarších knihách lenních a lenního práva biskupství olomouckého, které byly vedeny v letech 1320 až 1325. V tomto období patřila obec Rumberskému statku.

Charakter zástavby – urbanismus

     První zmínky o obci pochází ze 14 století, kdy patřila do léna Olomouckého. Toto „nové“ území kolonizované až ve 14. století na jedné straně z německého jádra na Svitavsku, Lanškrounsku a kraje kolem Moravské Třebové a dále z moravské strany, bylo ovlivněno výrazně gotickými tradicemi jak v architektonickém detailu, tak v urbanistickém uspořádání.

     Uspořádání obce lze nejvíce přiblížit k typu gotické okrouhlice, kde jsou dvorce uspořádány kolem návsi v závislosti na lánovém členění. Zde je tato struktura vytvořena přirozeně v úžlabí, mezi vrchy nad Březinkou a Pod Kojetinou, které se k jihu rozevírá k nynější silnici III. tř. mezi obcemi Deštná – Roubanina.

     Náves je tvořena severně od silnice v místě vodního toku, na kterém byl původně rybník. Druhá část obce – Luhy je zcela oddělena níže po toku potoka směrem k Rumberku. Tato část tvoří zcela samostatné uskupení na vodním toku Zavadilka přístupné po místní komunikaci dále průjezdné do Rumberka. Třetí samostatnou část Draha tvoří několik původních domů při silnici ve směru na Roubaninu, které jsou doplněny o čtyři řadové domy.

     V dispozičním řešení domů se zachoval patrný vliv „franckého dvorce“. Domy byly původně roubené s výraznou čelní fasádou, formovanou štíty dvou bočních křídel se stříškou na úpatí lomenice a vstupní branou. Nejvíce je toto členění patrné na domech st.p. 35 a 38, které patří dispozičně k menším, chalupnickým uspořádáním. Největší rozvoj zaznamenala obec na přelomu 18 a 19 století. Pozdější přestavby a stavby zachovávaly především typickou dvorcovou dispozici se samostatnou stodolou v zadní části pozemku. Obec získává charakteristickou tvářnost rozlehlými přízemními čtvercovými budovami se sedlovými střechami, kde zůstávají hospodářská stavení spojena s obytnými částmi.

     Dominantní charakter má dvoupodlažní budova st. p. 19 z r. 1900 původně stavěná jako obecná škola. Budova je symetricky komponovaná kolem středového vjezdu s dosud zachovalým členěním fasády. Ve stavební části v posledním dvacetiletí je zřejmá tendence na zachování původního rázu architektury pouze u chalupářů a objektů rekonstruovaných obcí.